Dia de los Muertos

Nebyl to den jako každý jiný.  Tento svátek jsme oslavovali vždy ve Španělsku. Vím že to není španělský svátek, ale moji rodiče mě naučili slavit Dia de los Muertos. Vždy mi říkali ,že se tato tradice převzala od našich předků z Mexika.   

Ráno jsem vstala a byla jsem celkem smutná. Nevěděla jsem co mám pořádně dělat. Byl to první svátek Dne mrtvých bez mé rodiny. Došla jsem jsem do naší společenské místnosti a zůstala jsem naprosto koukat. Králíci, velké houby, zvláštní rostli.... Měla jsem chuť utíkat. Bylo to sice krásné ale tak srašidelné.

Ještě před snídaní jsem se stavila za profesorkou LaMalet, která mi zajistila pár věcí. Vzala jsem balíček a šla do kapličky, kde jsem položila Pan de Muerto (chléb mrtvých), květinu a zapálila svíčku. Prý v tento den  můžeme cítit naše předky, kteří již nejsou mezi živými.  Chvilku jsem tam zůstala a pomodlila se.

Procházela jsme Hradem a něco bylo jinak. Když jsem přišla do Vstupní síně byla jsem naprosto unesená. Bylo to tam nádherné. Nechápala jsem co se děje. Přišla za mnou Gabrielle, která se hned ptala jestli půjdeme hledat kartičky. Vůbec jsem nechápala o čem mluví. Ukázala mi poté program, který zahrnoval hledání kartiček, půjčení kostýmů, trhy, kriket a také ples. 

Tak jsem se s Gab vydala hledat krabičky s kartami po Hradě. Všude všichni běhali. Ve Společenské společenské místnosti jsem narazila na Reece. Tak jsem ho pozvala, ať jde hledat s námi. Vypadal, že jsem mu tím udělala radost. Je opravdu těžké tady něco najít.  Běhali jsme z patra do patra a procházeli všechny chodby. 

Když jsme byli na střeše, ozval se rozhlas s tím, že si můžeme zahrát kriket na Famfrpálovém hřišti. Reece nechtěl, tak řekl že se poté najdeme. S Gabrielle jsme šli hrát a připojila se k námi  Laurie. Bylo to strašně nudné. Během malé chvilky se k nám přidala Mae a zkoušela hrát s námi. Po chvilce mě to přestalo bavit a rozhodla jsem se skončit. Holky se ke mně přidaly a také odešly. 

Ještě než jsme našli Reece, tak jsme s Gabrielle došly pro kostým. Taneční sál je obrovský. Byl zde ale výběr jen ze čtyř barev kostýmů. Já jsem si vzala srdcovou trojku a Gabrielle srdcovou čtyřku.  Odešly jsme ze sálu a rozhodly se najít Reece.

Při našem hledání se nám podařilo najít všechny karty. Sice jsme neměly Reece ale karty ano! Poté jsem na něj narazila u vstupu do koleje. Říkal že mu chybí už jen dvě karty. Pomohla jsem mu najít jednu z chybějících karet. S Gabrielle jsme se rozhodly jít ještě na trhy.

Při naší šikovnosti jsme to nenašly. Ale na schodech jsme potkaly Maxwella. Bylo to zvláštní, neměl tak hroznou náladu jako obvykle a celkem se s námi bavil. Tady se něco děje! 

Ještě chvilku jsme se pokoušely najít trhy. Ale bez úspěchu. Rychle jsme se skočily dolů najíst a pak se šly převléct na kolej. Gabrielle si vzala kostým a šla napřed. Oblékla jsem si kostým a uviděla se v zrcadle. Ne, tohle nemůžu nosit. Rychle jsem ho sundala a vzala si svoje plesové šaty.

Dole už bylo celkem prázdno, jelikož  všichni byli na plese. Šla jsem dovnitř a narazila na Gabrielle. První jsem dostala vynadáno, že mám šaty a né kostým. Pak se však usmála a mávla nad tím rukou. Došly jsme si pro pití a hledaly volné místo. S velkým donucením jsem přesvědčila Gabrielle, ať si sedneme k Maxwellovi. Musela jsem uznat že mu ten oblek slušel. To byla snad první lichotka, co jsem mu řekla! 

Začali jsme si lehce povídat. Nevím jestli to lze nazvat povídáním. Maxwell občas něco řekl, Gabrielle spíše jen poznámky. Snažila jsem se s nimi začít nějaký rozhovor, ale nakonec se to podařilo! 

Najednou nám na ramena zaklepal Stuart. Usmála jsem se a on si k nám přisednul. Bohužel tu s námi moc dlouho nebyl. Gabrielle se zeptala Maxe, jestli vážně nepotřebuje kamarády.  Maxwell řekl že ne a to ublížilo Stuartovi, který se zarazil a chvilku mlčel. Mezitím si Gabrielle s Maxwellem vyměnily pár zlých poznámek.  Najednou se Stuart zvedl, popřál nám dobou noc a odešel. Mrzelo mě to. 

U našeho stolu byla zvláštní atmosféra. Po chvilce odešel i Maxwell a já jsem Gabrielle také řekla, že se hned vrátím. Když jsem vyšla z Síně, uviděla jsem Stuarta. Zeptala jsem se jestli je v pořádku. Jen se otočil a kouknul jinam. To bylo zlé a dost mě to mrzelo. Tak jsem odešla.

Šla jsem na to jediné místo, kde nikdo nebývá. Kaplička! Neměla jsem ani bundu a už byla zima. Seděla jsem tam nějakou dobu. Když jsem se začala klepat zimou, rozhodla jsem se vrátit na ples. Třeba tam bude tepleji a ti dva se začali bavit. Ano já vím, dobrý vtip...

Klepala jsem se zimou když jsem konečně došla ke stolu. Gabrielle byla pryč a seděl tam jen Maxwell. Sedla jsem si ke svému pití,  zavrtala se víc do křesla a objala se rukama. Chtěla jsem se napít, jenže když jsem vzala do ruky skleničku, okamžitě jsem to trochu vylila. Pořád se mi z té zimy klepaly ruce. Max se ptal, jestli jsem v pořádku. Jen jsem kývla a dál mlčela. Myslela jsem že jejich Halloween mi pomůže zapomenou na smutek ohledně své rodiny.  Jenže to tak nebylo, přišel na mě smutek a uzavřela jsem se do sebe.  

Po nějaké době k Maxwellovi přišel duch dívky. Začali si spolu povídat. Chvilku jsem je sledovala, ale když ho začala hladit po tváři mi došlo, že to asi nechci vidět. Odešla jsem k baru, kde mě chytla Gabrielle s tím, že jdeme tancovat. Řekla jsem jí, že nemám náladu a chci být sama. Pochopila to. Ještě chvilku jsem tam byla, než jsem odešla na kolej. Rychle jsem se převlékla do normálního oblečení a teplého svetru.

Rychle jsem zmizela z koleje a šla do kapličky. Nevím jak dlouho jsem tam seděla a sledovala plamen svíčky. Když jsem se rozhodla jít na kolej, bylo asi už dost pozdě. Šla jsem pomalu a přemýšlela o celém dni. Třeba to příští rok bude lepší.

No tak deníčku, co víc bych ti řekla. Chybí mi moje rodina a doufám že se všechno urovná...